Štěstí vs. úspěch

Mám za to, že než přemýšlet nad tím, zda úspěch přináší štěstí či zda štěstí přináší úspěch (ostatně, je těžké definovat, co je štěstí - muška jenom zlatá?), pomohlo mi kdysi toto:
Úspěch je postupné naplňování hodnotných ideálů.
Tedy úspěšná je učitelka, která učí, chtěla učit, dělá to a postupně se v tom zlepšuje. Úspěšný je doktor, který chtěl léčit, dělá to, zlepšuje se v tom. Úspěšná je matka, která chtěla děti, věnuje se jim, zlepšuje se či manažer/podnikatel, který chtěl dělat manažera/podnikatele, dělá to, postupně se v tom zlepšuje.
Úspěch má pramálo společného "jen" s plněním cílů. O tom svědčí mnoho lidí znovu a znovu. Když dosáhnou toho, za čím se ženou, nastává pocit prázdna. Chybí pocit vnitřního naplnění, vnitřního pokoje.
Štěstí je spíše vedlejším produktem toho, že naplňuji své povolání. Povolání je od slovesa povolat. K čemu jsem povolán?
Extrémní příklad může být Mojžíš. Byl egyptským princem.
V tom nenašel své životní štěstí. Prchá z Egypta. Stává se pastevcem stád. Nachází pokoj a radost.
Pak ho život povolává, aby se stal vůdcem izraelského národa, o což nestál. Ale život ho jaksi povolal. A on šel.
Co vy? Cítíte se úspěšní? Co si pod tím představíte?