Hra

Ráno se mě syn u snídaně ptá, zda mám v mobilu taky hry...
Ne, moji hrou je práce. Nejlepší je, když si člověk hraje v realitě.
Není to o tom, zda musím chodit do práce, ale o tom, že chci. Že práce mě baví, dělám, co je moje povolání. Že tvořím a že je skvělé, když člověk dělá, pro co má nadání. A že v takové chvíli je to hraní si.
Syn se usměje.
Snídaně je pryč. Jsem ve hře. Volá nespokojený klient, kde jsme začali spolupráci pár týdnů zpět. Náš člověk neodvádí, co je třeba. Jdeme to hned řešit, chápu klientovu rozhořčenost. Na zítřek s ním máme schůzku a připravené řešení k jeho plné spokojenosti.
Stále je to podnikání. Stále je to byznys. Mít vše  na 100%. 
Následně v mailu dostávám podklady pro 2 klienty, 2 kontrolní dny. 
Říkám si, je to práce nebo je to hra. Pár průšvihů jsem zažil. A jde o prachy. Nejsou to hlavní, ale pár zbankrotovaných firem i osobních životů jsem viděl. A není to příjemný pohled.
Co vy, pracujete nebo hrajete si? Nebo obojí?